Studentské městečko.cz - Studenti pro studenty

Stala se nejmladší prorektorkou v České Republice. Jak sama řekla pro Studentské městečko.cz, funkce na soukromé Anglo-americké škole v Praze ji baví a motivuje k dalším cílům. Představujeme vám Prorektorku pro rozvoj školy Hanu Vidrmanovou.

Jakou povahu a sny je potřeba mít, aby člověk mohl něčeho takového dosáhnout?

Myslím, že Vás zklamu, protože žádný tajný recept na úspěch, ani ideální typ povahy, který by toto zaručoval, neznám. Myslím, že úspěch pouze na povaze nezávisí. Být úspěšný, za tím se skrývá kombinace osobnostních vlastností jako je například vytrvalost, trpělivost, optimismus, odvaha, schopnost dotahovat věci do konce, jasně si definovat cíle, dále solidní vzdělání v oboru, kterému se věnujete, míra zkušeností, schopnost navazovat vztahy s ostatními lidmi kolem Vás, tvrdá práce a v neposlední řadě také štěstí. Snění je velmi důležitou vlastností a činností, které by se člověk neměl nikdy vzdát! Sny nás inspirují, motivují, ženou dál…dávají našemu úsilí smysl, který přesahuje jen pouhou „job description“. V tomto je třeba vidět rozdíl. Je také třeba mít odvahu a necouvnout, když má člověk skočit.

Jak se může mladý člověk/mladá žena stát prorektorkou?

Na škole jsem jako prorektorka nezačínala.V anglickém jazyce se má funkce jmenuje „Vice President for University Advancement“, to znamená Prorektorka pro rozvoj školy. Je důležité rozlišit dvě různé pozice, které lidé často zaměňují: Naše Senior prorektorka pro akademické záležitosti, Doc. PhDr. Milada Polišenská, CSc., která působí již řadu let na naší vysoké škole, je uznávanou akademičkou a historičkou. Publikuje, píše knihy, přednáší, je úzce spjatá s českou i zahraniční akademickou obcí. Zaštiťuje vysokou kvalitu našich programů… Prorektorka pro rozvoj školy, což jsem já, je člověk, který nemusí a ani by neměl být uznávaným akademikem. Mým úkolem je něco podobného, co si člověk představí, když se řekne „business development“. Starám se o navazování nových strategických partnerství, reprezentaci a image školy na nejvyšší úrovni a také na zahraničních veletrzích a seminářích. Tvořím plán strategického rozvoje školy spolu s vedením, zaštiťuji "public relations" a marketingové aktivity naší instituce. Komunikuji s médii o naší škole, programech, úspěšných absolventech, máme nadaci… Je toho dost a výčet tedy není úplný.

Práci zvládáte? Líbí se Vám?

Líbí se mi. Práci zvládám, ale volného času si vážím velice, moc ho není.

Co je pro takovou práci/funkci rozhodující? Co je třeba umět a znát?

Myslím, že už jsem částečně odpověděla v odpovědi na Vaši první otázku. Navíc tedy ještě: Mít také obchodní cit, umět vyjednávat, naslouchat, myslet v souvislostech. Užitečné jsou také zkušenosti z "public relations" a marketingu, zahraničí a bezesporu i pedagogické vzdělání přímo v oboru Pedagogika, které mne vybavilo cennými znalostmi o školství, vzdělávacím systému nejen u nás, ale i v zahraničí.

Ještě nedávno jste seděla v lavicích a učila se na zkoušky. Teď stojíte za katedrou. Přijde Vám to zvláštní? Nebo si to ani neuvědomujete?

Zvláštní mi to nepřijde. Doba, kdy jsem se sama učila sice podle kalendáře tak daleko není, nicméně událo se mezitím takových věcí, že se mi to dávno zdá. Práce na doktorátu mne velmi bavila, ale již nešlo o klasické „sezení v lavici“, takže to nepočítám. Učitelství jsem vystudovala, a tak mi to „divné“ nepřijde, naopak, moc mne přednášení/ učení baví. Naši studenti jsou nároční, a tak je pro mne i motivací stále držet krok s tím, co se děje nového. Diskuze s nimi jsou zajímavé a intenzivní. Studenty beru jako partnery, a tak se k nim i chovám, možná ani proto se mi nezdá nic „divného“…nicméně ano, zdravou trému mám.

Máte, v souvislosti s Vaší prací, nějakou legrační příhodu?

Hmmm, legrační příhodu, nyní mne nic nenapadá... Zatím bezkonkurenčně nejsilnějším zážitkem byl paradoxně hned první den mého nástupu na Anglo-americkou vysokou školu… Pan rektor mne měl čekat v pondělí ráno a ukázat mi, kde budu sedět, představit mne kolegům. Čekala jsem na recepci a když jsem čekala již docela dlouho, povídá najednou slečna recepční pokládajíc telefon: „Pana rektora už se dnes nedočkáte, je hospitalizován na jednotce intenzivní péče.“ Byla jsem v šoku. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale první pracovní den to byl přece jen trochu zvláštní.

Je tato práce o hodně náročnější než dosavadní studium a práce?

Ano i ne. Každá činnost má svoje specifika. Přecházím z pozice Public relations, Marketing and Recruitment Director, takže nejde o náhlou změnu, ale spíše plynulý přechod. Jde bezesporu o náročnou a velmi zodpovědnou práci, ale beru to jako výzvu a mám spoustu energie a plánů.

Přeji Vašim čtenářům mnoho studijních, profesních i jiných úspěchů.